Co byste měli vědět o jorkovi...

Proč je jorkšír hoden lásky ?

Jorkšír patří bezpochyby k nejatraktivnějším malým plemenům. Má veškeré vlastnosti přispůsobivého a zárověň hrdého psa.

Houževnatost, nepoddajnost, odvaha a ostražitost = tyto rysy však bývají připisovány spíše služebním a loveckým psům. Méně je však už  známo, že těmito rysy se vyznačují i jorkšíři. Při dlouhých procházkách vykazují značnou výdrž. Ujít 20km v jednom kuse není pro trénovaného jorka žádným problémem.

Yorkšírský teriér váží v průměru 2-3kg. Takto lehký a malý pes se hodí do městského bytu. Pokud je správně veden, vydrží krátkou dobu o samotě. Pro jeho radostnou povahu ho mají rádi jak dospělí, tak děti.

Díky jeho samostatnosti je rovnocenným členem rodiny, nikoliv individualistou.

Půvabný zjev s nezbytnými mašličkami, které se uvazují jorkšírům, tak z praktických důvodů(viz.péče o srst), se líbí především ženám.

Yorkšír nemění srst. Na rozdíl od ostatních plemen nedochází u jorkšíra na jaře a na podzim k výměně srsti. Těch několik málo chlupů, které ztrácí, se vyčeše kartáčem při každodenní péči o srst.

Jorkšír není jen mazlíček.

Bez ohledu na rasu či velikost se ze psa mazlíček stává až výchovou. Mazlíčkem se rozhodně nerodí. Co myslíte, že by vyrostlo z bernského ovčáka, kterého by neustále někdo choval na klíně? Totéž co z malého psa. Nelíbilo by se mu to a trpěl by, prptože by neměl přirozený pohyb.

Historie vzniku plemene.

Jorkšírský teriér pochází z Anglie, kde bylo roku 1886 toto plemeno poprvé zapsáno do plemenné knihy Kennel Clubu. Kennel Club je vrcholný svaz anglického spolku psích plemen. Toto plemeno však vznikoo již podstatně dříve, než bylo oficiálně zaregistrováno.

Poddaní téměř v celé anglii měli po dlouhá léta zakázáno lovit. Tyto zákony sahají až do 11.století. Aby se předešlo porušování tohoto zákazu, směli poddaní chovat jen velmi malé psy, kteří se podle všeobecného mínění nehodili k lovu. Královští hajní na to dohlíželi velmi přísně a psy, které cestou potkávali, podrobovali velikostnímu testu.Při tomto testu měli psi projít obručío průměru asi 18cm. Jestliže obručí prošli, byli dostatečně malí, aby si je směli jejich majitelé ponechat. Psi poddaných byli používaný především k lovu krys a myší. Avšak kromě toho obohacovali svým chudým pánům jídelníček tím, že tu a tam ukořistili králíka nebo jinou zvěřinu, protože to bylo zakázáno. A tak postupem času chováni malí, robustní teriéři, kteří neodporovali zákonům, a přesto sloužili svým pánům jako levečtí psi.

Plemenný standard.

Každé uznané plemeno podléhá jednotným směrnicícm, které obsahují tzv. standard. Standard detailně popisuje všechny vnější a charakterové znaky plemene a měl by sloužit chovatelům jako ukázkový model. Také psí spolky, poradci chovů a rozhodčí na soutěžích či výstavách by se měli tohoto mezinárodně platného měřítka držet.

Avšak i jorkšíři se odlišující od standardu mohou být zdraví a mohou mít dobré charakterové vlastnosti. máte-li však zájem o založení chovu nebo o vystavování, měli byste si pořídit psa, který má ke standardu co nejblíže.

• všeobecná charakteristika=živý, inteligentní, odvážný a vyrovnaný trpasličí teriér. Má dlouhou, rovnou srst, pěšinka se táhne od nosu až ke špičce ocasu. Vzpřímené držení těla vyjadřuje důležitost. Tělesné kontury by měly naznačovat silné tělo s náležitými proporcemi.
• hmotnost=až 3,1kg. Ideální hmotnost je od 1800 do 2800g. Yorkšírský teriér, který bude použit k chovu, by neměl vážit méně než 2000g
• výška=není ve standardu uvedena,avšak 20 až 24cm v kohoutku odpovídá ideální váze
• hlava=poměrně malá a plochá a né příliš kulatá. Čelo nesmí být příliš výrazné. Hlava nesmí svým tvarem připomínat jablko. Středně velké tmavé oči by měly mít ostražitý a inteligentní výraz. Nesmějí být vypouklé. Zuby mají nůžkový skus, avšak tolerován je i klešťový. Poměrně malé uši  ve tvaru "v" by měly svou velikostí odpovídat celkové velokosti psa. Překlopené či svěšené uši nejsou povoleny.
• stavba těla=pevná, krátká, avšak né čtvrcová. Rovná linie hřbetu je důležitá právě tak jako dobré úhlení zádních končetin, které ovlivňují pohyb.
• ocas=kupírovaný, bohatě osrstěný a nesený nad linií hřbetu.
• srst=u jorků je to nejdůležitějším znakem plemene. V oblasti trupu by měla být srst středně dlouhá, u starších psů se na přehlídkách požaduje srst dlouhá až na zem. Měla by být hustá, hladká a lesklá, se stejnou strukturou jako hedvábí, nikdy však zvlněná. Velmi důležité je také ohraničené zbarvení srsti - od temene až po špičku ocasu má být srst ocelově modrá, tzn.na slunci se musí lesknout do modra, a nesmí obsahovat nahnědlé nebo černé chlupy. Srst na hlavě má zářivě syté pálení. Srst s pálením by měla být u kořenů tmavší než na koncích. "Kštice" či "šošolka" na hlavě je dlouhá, rovněž se sytým pálením. o něco tmavší je pálení ušních partií a na čenichu. V žádném případě e nesmí pálení táhnout dále po šíji. Také nesmí obsahovat tmavé nebo černé chlepy. Stínové pálení by nemělo sahat nad lokty, ani nad kolenní klouby. Podle standardu je zvlněná srst závažnou chybou. Taková srst působí matně a je velmi často nahnědlá. Vlnitá srst bývá také  nepřiměřeně bujná.